Ironman 70.3 Hradec Králové: Skvělý závod s neskutečnou atmosférou

Ironman 70.3 Hradec Králové byl historický první triatlonový závod na vzdálenost polovičního ironmana pod hlavičkou organizace Ironman u nás. Pro mě byl tento závod druhým vrcholem mé sezóny. Dokončil jsem v čase 5:04:31 a tento skvělý závod jsem si neskutečně užil.

Ironman Hradec Králové byla celo víkendová akce konaná od 16.8. do 18.8.. V pátek, 16.8., se začínalo večerním během centrem na trati dlouhé 5 km. V sobotu, 17.8, se pořádal závod pro nejmenší v duatlonu. Dva hlavní závody se pak jely v neděli. Konkrétně olympijský triatlon 5150 a samotný poloviční ironman, kterého jsem se zúčastnil já.

Můj před závodní sobotní den

Já se do Hradce vydal brzo v sobotu ráno. Chtěl jsem stihnout vyzkoušet si plaveckou část, která se konala v řece Labe. Měl jsem před závodem z plavání v řece obavy. Bál jsem se, že bude silný protiproud a že kvalita vody nebude úplně ideální. Taky jsem si už ani nepamatoval, kdy jsem naposledy skákal do vody šipku. Zkusit si tak start a pár temp ve vodě bylo víc než žádoucí.

Cesta z Brna do Hradce byla bez problému. Pomalu jsem ještě ani nerozlepil oči a už jsme byli v Hradci v centru závodu. Registrace proběhla hladce a během chvíle jsem tak v ruce držel ten “legendární” batoh s potiskem Ironmana, který pak každý závodník nosí všude a vždy. Z toho jsem upřímně byl trochu zklamaný. Je to jen jedna velká kapsa. Čekal jsem od toho víc. Ale o batohu to přeci jen není.

Hned po registraci jsem šel na start plavecké části, kde jsem se oblékl do tréninkové kombinézy a šel zkusit skok šipkou do vody. Zkusil jsem si asi 5 skoků (ani 1x mi nespadly brýle) a uplaval cca 300m po i proti proudu. Z řeky jsem vylézal nadšený. Všechny mé před závodní obavy se rozplynuly. Voda v Labi byla krásně čistá a protiproud člověk vůbec necítil. Odtušil jsem, že plavání bude boží!

Od řeky a centra závodu jsme se přesunuli k autu, kde jsem vytáhl kolo a šel si na 30 minut vyzkoušet cyklistickou část. I z cyklistické části jsem se vracel nadšený, neboť test sliboval, že cyklistika bude rychlá!

Hned po kole jsem si obul běžecké boty a šel na krátký, 15 minutový, přechodový běh. I z něj jsem se vracel nadšený, neboť jsem se cítil skvěle.

Cca ve 13:00 jsem tak měl hotový svůj poslední trénink přípravy na závod. Pro zvídavé, úplný den volna jsem měl v pátek, dva dny před závodem.

Po tréninku jsem do sebe hodil oběd - samozřejmě těstoviny s rajčatovou omáčkou a trochou mletého masa. Hned na to jsem si nachystal kolo, na které bylo potřeba nalepit startovní číslo, a oba dva bagy na bike a run. Chystání depa je vždy zážitek. Zajímalo by mě jestli se někdy během toho budu cítit úplně v pohodě. Každý bag jsem kontroloval asi 8x. A abych si je nekontroval i na po 9., vyrazili jsme do depa.

Vstup do depa mě velmi překvapil. Na vstupu probíhala kontrola securiťákama, po té rozhodčími, kteří kontrolovali stav vybavení a nakonec byl každý závodník se svým vybavením vyfocen.

Depo jsem vyřešil stylem “už jsem si to kontroloval 8x raději to sem rychle hodím otočím se a půjdu a už se tím nebudu stresovat”.

Zbytek dne jsme strávili v centru Hradce. Prošli jsme si pořádně expo závodu a nějakou tu příjemnou hodinku strávili v kavárně Chroust, kde mají moc dobrý kafe.

Asi kolem 16:30 jsme jeli na ubytování, kde jsem upřímně byl rád, že jsem rád. Z toho si do příště beru velké ponaučení. Myslím, že jsem na konci před závodního dne byl víc unavený než bych chtěl být. Myslím, že ten trénink + celodenní trajdaní po městě byla zbytečně velká zátěž, kterou bych si příště odpustil. Aspoň je do příště co zlepšovat.

Díky mé skvělé přítelkyni jsem už po zbytek večera nemusel vůbec nic dělat. Cca od 17:30 jsem tak jen ležel v posteli a snažil se závodní atmosféru místa vnímat přes Instagramy a protože jsem chtěl být v centru závodu v neděli brzy ráno, šel jsem velmi brzy spát.

Závodní neděle - den D

Vstával jsem před 6:00, abych už v 7:15 byl v centru závodu, konkrétně v depu, které se právě v tento čas otevíralo závodníkům pro uložení zbývajících věcí (gely a bidony). Oddychl jsem si, když jsem zjistil, že kolo je po deštivé noci venku v pořádku a že mám všechno v depu připravené.

V depu jsem potkal další členy našeho triatlonového týmu Mov3ment. Společně jsme pak už vyhlíželi start závodu na olympijské distanci, do kterého od nás nastupovali Michael Žolcer a Martina Peláková. Oba dva pak v neskutečných výkonech vyhráli svou kategorii.

Sledování startu tohoto závodu bylo epické. Až jsem litoval, že dnes nejsem v roli fanouška, ale v roli závodníka. Atmosféra byla neskutečná. Hrozně jsem se těšil, až budu na startu svého závodu. Společně jsme pak oběma naším závodníkům fandili, i když najít je v Labi byl nadlidský úkol.

Start našeho závodu se neúprosně blížil. Rychle jsme ještě stihli jednu týmovou fotku, popřáli si hodně štěstí a šli se chystat na start.

Plavání

Pro start závodu jsem si vybral druhý startovací koridor, který měl předpokládaný čas dokončení 37 až 41 minut. Tam jsem se potkal s pár dalšími závodníky z našeho triatlonového Mov3ment týmu a společně jsme si naposledy popřáli hodně štěstí. Musím říct, že mě překvapilo, jak dlouho trvalo, než jsem se dostal na start, ale čím blíže jsem byl startu, tím více stoupala nervozita a adrenalin. Posledních pár minut před startem jsem měl v hlavě jediné: „Ať mi při skoku nespadnou brýle.“

Siréna. Start! Běžím na molo, skáču z naší trojice šipku jako první. „Tyjo, ta se mi celkem povedla!“ Plesk! Já jsem ve vodě a brýle mám na krku. „Ach jo,“ říkám si. „Včera při testu mi nespadly ani jednou, jasně, že při ostrém startu mi musí spadnout.“ Obracím se na znak a nahazuju brýle. Naštěstí to trvalo jen pár vteřin a já můžu vyrazit do závodu!

Jsem nadšen! Ve vodě si vůbec nemusím dělat prostor. Prostě plavu, do nikoho nenarážím a držím se ve svém flow. A to od začátku až do konce celé plavecké části. Uběhlo to jako voda a já se během chvíle nacházím na mole pro výlez z vody a říkám si: “Tak to byla pecka!”.

Hurá do depa.

Depo 1

Při běhu do depa myslím na jediné. Musím to dát rychleji než na Czechmanovi, nebo to v týmu bude zase průšvih - za depo na Czechmanovi totiž dostávám pěknou bídu. A to se mi i přes neskutečně dlouho trasu, kterou závodník musel v depu s kolem urazit, daří a z prvního depa vybíhám lehce po 5 minutách.

Kolo

“Tak jo! Je to tady. Moje nejobávanější disciplína je tu a já jsem odhodlán se s ní poprat, jak nejlépe dovedu.” říkám si, když nasedám na kolo u Ironman brány s nápisem Bike. A jde to! Jde to velmi dobře.

Prvních 40 km jsem se cítil naprosto skvěle. Ubíhalo to a já se těšil z jízdy a skvělé atmosféry na trati, kterou tvořili fanoušci na trati snad v každé vesnici. Tímto zdravím pána, co si vytáhl na trať gauč a s lahváčem a ve velké pohodě nám fandil.

Dle plánu jsem vypil oba své bidony a vyměnil je za nové z občerstvovacích stanic. Tady bych chtěl vyzdvihnout práci dobrovolníků. Ti to vůbec neměli jednoduché. Předávání bidonů cyklistům, kteří dost často ani nezpomalí může být někdy hodně bolestivé. Díky všem!

Kolem 60 km jsem ale začal cítit problémy. Začala se na mě podepisovat aeropozice, na kterou bohužel nejsem až tak zvyklý. Hodně rychle mi začaly tuhnout hýžďové svaly. Ty se pak ozývaly s přestávkami, ale za to pokaždé intenzivnější až do posledního kilometru cyklistické části.

V samotném finiši cyklisticky mě pak velmi potěšilo, když jsem poprvé spatřil mou podporu na trati - rodinu s přítelkyní. Tady v tom má možná trať Czechmana malé plus oproti trati v Hradci. Tím, že se jede na 2 kola, tak podpora vidí svého závodníka na kole alespoň 2x.

Do depa jsem dojel s obavami, že běh bude bolet. Hýžďové svaly jsem cítil neskutečně.

Depo 2

I v druhém depu jsem myslel jen na to, abych měl čas kratší než na Czechmanovi a dělal jsem vše proto, aby tomu tak bylo. To se mi taky nakonec podařilo, ale s úsměvem na tváři jsem z depa rozhodně nevybíhal. Dle očekávání mě při nazouvání bot několikrát chytly křeče, které jsem pak při výběhu z depa opatrně a pomalu uvolňoval.

Běh

Prvních pár km bolelo neskutečně. Velmi jsem si nadával na to, že jsem při tréninku netrávil více času v aeropozici na hrazdě. To musím do příští sezóny zlepšit.

Naštěstí po nějaké chvíli hýždě zjistili, že už běžíme a už nejedeme na kole, daly se do pohybu a bolet přestali. Trápení z bolesti však hodně rychle vystřídalo trápení z horka a slunce, které napovídalo, že dnes ten běh za odměnu rozhodně nebude.

Ještě před první občerstvovací stanicí mi bylo jasné, že běh bude jen o tom dostat se z jedné občerstvovací stanice do druhé a zkusit se co nejvíce zchladit. Naštěstí na obou stanicích byly houbičky namočené v ledově vodě a spoustu vody. Nějak jsem se tedy vždy zchladil ale hned cca za 1 km od stanice jsem se zase začal přehřívat. Neběželo se mi tedy vůbec dobře a rozptýlení jsem hledal, kde se dalo.

Jak rád jsem viděl mé rodiče a mou přítelkyni kdekoli na trati. Jak rád jsem viděl ostatní členy našeho týmu na trati jako závodníky nebo jako fanoušky podporující u cílové rovinky. Vítal jsem vše, co mě rozptýlí od faktu, že běžím ve výhni.

No, nějak jsem to do 15. kilometru přežil a odměnou za to mi byl déšť? Je až neuvěřitelné jakou radost může člověk mít z toho, že prší. Pro mě osobně déšť změnil celou hru a já konečně mohl běžet v tempu, ve kterém jsem chtěl běžet. A běželo se mi skvěle. Posledních cca 5 km jsem si vyloženě užíval a do vytouženého cíle doběhl ve velmi dobré náladě.

Výsledky a čísla

Závod jsem dokončil v čase 5:04:31. Svůj osobák z Czechmana 2024 jsem si tak vylepšil o 3 minuty a 27 vteřin.

Plavání jsem dokončil v čase 31:36 v průměrném tempu 1:38/100m.

Cyklistickou část jsem zvládl za 2:41:36 v průměrném tempu 33,45km/h.

Běh jsem pak dokončil v čase 1:42:33 v tempu 4:53/1km.

V prvním depu jsem strávil 5 minut a 5 vteřin. V druhém pak 3 minuty a 22 vteřin.

Ve srovnání s mým výkonem z Czechmana jsem měl všechny časy lepší až na čas běžecký. Horší běžecký čas i přes mé velké sebevědomí v této disciplíně přisuzuji vysokým teplotám a náročnosti tratě, která byla oproti trati na Czehmanovi o dost vyšší.

Celkově jsem skončil na 249. místě z 1127 závodníků. V kategorii jsem se pak umístil na 41. místě z 129 závodníků.

V kategorii PRO muži skončil na prvním místě němec Leonard Arnold v neskutečném čase 3:38:09. Nejlepším čechem v této kategorii byl Jan Volár na 14. místě.

V kategorii PRO ženy skončila na prvním místě naše olympijská reprezentantka Petra Kuříková z Brna, která se dva týdny před závodem v Hradci vrátila z olympiády, kde skončila na 29. místě.

Z našeho triatlonového klubu z Brna mov3ment se nejlépe umístil můj trenér Lukáš Kynický, který závod dokončil v čase 4:14:46, ve své kategorii skončil na krásném třetím místě a ze závodu si odnesl slot na mistroství světa Ironman 70.3, které se uskuteční příští rok ve španělském městě Marbella.

Celkové výsledky ze závodu si lze prohlédnout na tomto odkaze.

Závodní strava

Již tradičně před závodem jsem si dal sladké pečivo (loupáky) s trochou másla a marmeládou. Bohužel mám před závodem problém snídani do sebe dostat, ale pomalu a jistě se mi to nějak povedlo.

Asi 15 minut před startem plavání jsem si dal 1x PF 30 Gel.

Na cyklistické části jsem měl 2x 1l bidon s Carb & Electrolyte Drink Mix také od PF. Ty jsem vypil během prvních dvou hodin na kole. To tedy vychází na 60g sacharidů na hodinu. Na zbytek cyklistické části jsem použil 2x bidon z občerstovacích stanic z energy drinkem od sponzora závodu High5. Ten mě velmi příjemně překvapil svou chutí.

Běžecká část byla co se stravy týče bohužel naprostý freestyle. Měl jsem připravené 2x PF 30 Gel a 1x PF Caffeine Gel. Nedostal jsem do sebe ani jeden. Měl jsem pocit, že kdybych si ten gel dal, tak se pozvracím. A to jsou gely, na které jsem zvyklý už minimálně rok a to jak v tréninku tak v závodech. Prostě to ale nešlo. Jediné na co jsem měl chuť a nebál jsem se toho byl meloun. Běh jsem tedy odjel na melounech a vodě.

Hodnocení mého výsledku

Úplně upřímně musím říct, že po doběhnutí cílovou páskou jsem byl nadšený, že jsem závod dokončil, a pevně jsem věřil, že jsem to zvládl pod 5 hodin. Přišlo na mě velké zklamání ve chvíli, kdy jsem se otočil a na obrazovce na cílové bráně hledal svůj čas. Ten byl 5:04:31. „Ach jo,“ pomyslel jsem si. Svůj cíl, který jsem si dal na začátku roku, jsem si tento rok nesplnil. Chyběl takový kousek... Kdybych se necamral na občerstvovačkách, tak to mám...

Velikost tohoto zklamání ale velmi rychle přešla a nahradila ji radost. Závod jsem dokončil ve zdraví. Závod jsem si užil. Podařil se mi osobák. Do další sezóny jdu opět s nemalou motivací. Jsem spokojen. Svůj cíl si můžu splnit další sezónu! Věřím, že to v sobě mám a že to prostě jednou klapne.

Hodnocení závodu a celé akce

Úplně jednoduše a obecně bych organizaci závodu ohodnotil jako bomba, pecka, paráda! Organizačně jsem vůbec s ničím neměl problém. Prostředí města Hradce Králové bylo pro tento závod naprosto skvělé včetně řeky Labe pro plavání.

Velmi kladně hodnotím fakt, že se závod konal v centru města. To má obrovské plus pro atmosféru závodu, kterou utváří fanoušci, kterých je přirozeně ve městě více. Taky díky centru města je pro fanoušky a všechen support závodníků větší vyžití. Zatímco se závodník trápí někde na 45. km cyklistické části, support a funclub si může v klidu zajít na kávu nebo oběd o některého z místních super podniků. To mi přijde jako obrovská výhoda oproti závodům jako je Czechman nebo Most, kde je pro fanoušky zázemí minimální.

Kdybych přeci jen měl něco vytknout, tak by to byla běžecká část. A to ze dvou důvodů. Trať byla dle mého možná zbytečně až moc technická (mnoho přechodů nahoru a dolů po mostech / do podchodů a k nábřeží a velmi častá změna povrchu). Nevím, jaké možnosti pořadatelé měli, ale snad by se dalo do příště ten běh namotat trochu jinak. Druhým důvodem bylo umístění občerstvovacích stanic. To na běžecké části nebylo rovnoměrné a v tom horku to bylo opravdu hodně znát. Příště by bylo super, kdyby 2 občerstvovací stanice byly od sebe vzdáleny přes polovinu jednoho běžeckého okruhu. Ale věřím, že byly důvody proč tomu tak třeba nemohlo být.

Co jsem si ze závodu odnesl

Ze závodu si odnáším několik bodů do budoucna:

• Před závodní den na takto velké akci se musím snažit strávit co nejvíce v klidu. Krom aktivačního tréninku bych se rád věnoval jen odpočinku a nevyvíjel žádnou další zbytečnou fyzickou aktivitu navíc.
• Při tréninku musím trávit více času v aero pozici ve hrazdě a více trénovat přechody z této pozice na běh. Tak jak jsem se cítil po cyklistické části už se nikdy nechci cítit a věřím, že toto je cesta jak to fixnout.
• Rád bych jezdil i na další závody, ale ne jako závodník, ale jako podpora. Jsem moc vděčný za každého, kdo mě na trati podpořil a rád bych taky byl někdy podporou pro někoho dalšího. Ještě jednou díky všem, kdo mě na trati podpořili!
• Připomněl jsem si, že mít někoho, na koho se můžu celý víkend spolehnout a kdo je tu jen pro mě je naprosto k nezaplacení.

Závěr

Takhle zpětně mám pocit, že tento závod už byl jen třešnička na dortu a vyvrcholení jednoho parádního období v mém životě plného sportu a skvělých, stejně naladěných, lidí, se kterými byla jedna radost tuto cestu na Ironman 70.3 Hradec Králové sdílet a úspěšně dojít až do jejího konce.

Moc díky všem! Budu se těšit na dalších závodech!

Další plány

Ironman 70.3 Hradec Králové byl pro mě poslední triatlonový závod této sezóny. A ani žádný jiný závod zatím naplánovaný nemám.

Také si na chvíli dávám pauzu od systématického tréninku pod vedením trenéra. Byl jsem pod trenérem s cca 3-4 týdenní pauzou od května 2023 a cítím, že potřebuji na chvíli pauzu.

Mým cílem na následující měsíce tak je se triatlonem primárně bavit.

Jo a ČTA vypsalo termíny na kurz trenéra III. kategorie. Tak se přihlašte! Ať se kurz koná a vidíme se tam!